Co Češi pijí? - Z našeho emailu - PREMIUM

Vytištěno z premium.prosperita.info - Server nejen pro profesní organizace
(c) 2005-8 RIX, s. r.o. Všechna práva vyhrazena.

Co Češi pijí?

Češi mění své zvyky i chuť k pití. Od revoluce milují Češky sladké krémy, které do té doby u nás nebyly k dostání. Peprmintka, která byla v devadesátých letech zavrhnuta, se nyní opět nadechuje. A co víc? Každý kraj v Čechách má své oblíbené pití. Jihočeši jsou na lehké likéry a Moravané zase na tvrdé destiláty. Zatímco před revolucí dávali Češi přednost hlavně tvrdým lihovinám, od roku 1989 se neustále chutě na opojné drinky mění. Linie obliby tvrdého alkoholu měla na přelomu tisíciletí klesající tendenci, poslední tři roky ale naznačuje zase mírný růst. Celkově však spotřeba alkoholu v Čechách stoupá.

„Jde o logický sociologický jev. Rostoucí spotřeba alkoholu je dána zejména rostoucí životní úrovní Čechů,“ upozornil Leopold Binko z Palírny U zeleného stromu – Starorežné Prostějov, a.s.. A potvrzuje to i prudký nárůst zájmu o lehký alkohol, mezi něž patří likéry. Velký boom zažily v devadesátých letech do té doby zde neznámé krémy, které sem byly přivezeny ze zahraničí a zejména ženy si je oblíbily natolik, že zdejší producenti alkoholu je začali vyrábět ve velkém množství a s velkým rozpětím sortimentu. „Vývoj chutí Češek nás inspiroval kupříkladu k zavádění většího a většího množství druhů krémů. Dnes jich máme v nabídce 15 a mezi nimi například višně v čokoládě, ale i novinku, světově unikátní Tequilu Cream, kterou vyrábíme jako jediní ze 100% destilátu mexické modré agáve,“ vysvětlil Leopold Binko z Palírny. Nutno podotknout, že část z produkce krémů tato Palírna vyváží například do Afriky, kde je o tyto sladké jemné likéry velký zájem.

Nejoblíbenějším destilátem ve světě je vodka a tím se Češi od ostatních národů neliší. Další pozice hitparády alkoholu jsou však již pouze českými specifiky. Druhou příčku v oblíbenosti u nás totiž zaujímá tuzemská varianta rumu a třetí pozice patří Fernetu. Každý kraj a národ má vlastní specifika v chutích vyplývající z historie a geografické polohy a tak i u nás jsou i oproti módním vlnám stálice vlastní naší povaze. Těmi jsou například právě bylinné likéry. Nikde ve světě neuslyšíte „dva Fernety“ nebo „koupím si Starorežnou“. Ať už je momentálně na vzestupu zájem o vodku s příchutí, okruh věrných bylinnému alkoholu je v Čechách téměř neměnný. Svou chutí na hořké a bylinné jsme naprosto světově unikátní.

Poslední dobou se Češi zajímají čím dál více i o ochucené varianty vodek. Jde ale spíše o krátkodobou odchylku, způsobenou módní vlnou a atraktivní nabídkou producentů. Dá se totiž s určitostí předpokládat, že po čase se chutě Čechů opět přikloní k pro ně osvědčeným vodkám bez příchuti. A to potvrzuje i Palírna U zeleného stromu. „Ať jsou v chutích zákazníků jakékoliv výkyvy, pořád je nevětším tahounem v naší produkci alkoholu Hanácká vodka i přes to, že ochucené vodky máme také v nabídce,“ uvedl Leopold Binko.

Zájem zákazníků logicky podléhá během času módě a proměnlivosti chutí. Co se týká novinek, strhnou zákazníkovu pozornost ve většině pouze na okamžik. Brzy po svém nástupu vezmou za své a navždy z trhu kvůli následnému nezájmu zmizí. Je ale jisté, že Češi po určité době, kdy novinku ochutnají, sáhnou opět po tradičních výrobcích. Jde zejména o výrobky pro spotřebitele nezaměnitelné, které se dělají celá staletí stejně, ze stejných surovin a tradičními postupy. Důkazem toho jsou například Prostějovská Starorežná, Režná, které Češi pijí celá staletí a nebo mladší Fernet.

Češi jsou jiní oproti světu i v oblibě nápojů s nízkým procentem alkoholu. Ve světě jsou ve výrazné oblibě takzvané premixy, tedy již namíchané nápoje jako jsou „Jim Beam and Cola“ či „Smirnoff Ice“. „K nezájmu Čechů však nedochází kvůli jejich nechuti na tyto lehké drinky. „V tomto případě jde o problematiku ceny. Stát totiž pohlíží na premixy jako na lihoviny a řadí je do kategorie vyšší zdaňovací úrovně. Výsledná cena je pro zákazníka natolik vysoká, že si raději koupí každou z ingrediencí zvlášť a namíchá si nápoj sám doma. Premixy jsou tak jedním z mála módních světových vln, která se v Čechách neuchytila“, poznamenal Leopold Binko. Pomyslnou mezeru ve spotřebě lehkého alkoholu ale u nás samozřejmě hojně vyplňuje pivo a víno. Ty domácímu trhu dominují nejen díky tradici, ale hlavní roli v tomto případě hraje světově unikátní nízké daňové zatížení.

Není nezajímavé, že Čechům chutná alkohol i podle toho, odkud pocházejí a kde bydlí. Zatímco Jihočeši a Západočeši mají radši sladké a lehké likéry jako je například Griotka, Severomoravané si raději dají tvrdší lihoviny s obsahem alkoholu okolo 40%, jako je vodka anebo bylinná Režná. Na jižní Moravě a Valašsku pak dávají lidé přednost destilátům, a to zejména ovocným pálenkám typu slivovice a meruňkovice.

Zájem Čechů o tradiční značky alkoholu se vždy v naší republice pohyboval ve vlnách, která se dá vykreslit jako nepravidelná sinusoida. Zajímavou pomyslnou jízdu na horské dráze zažívá třeba Peprmintka. Tento likér má za sebou doposud dva výrazné boomy. Jedním byl vrchol v 80. letech a druhým v letech 90.. Po té přišel výrazný pokles zájmu vlivem nástupu ochucených vodek a přílivu sladkých likérů ze zahraničí. Dnes se ale lidé o Peprmintku začínají opět více zajímat a tak tento zelený likér opět „vystrkuje růžky“.

Otevřením hranic vzrostla naše chuť na světově zavedené lihoviny, jako jsou whisky, bourbony a další trendy světové destiláty a lihoviny. Ty dominují zejména v prodeji na barových pultech. V barech například „frčí“ Tequila, jejíž domovinou je Mexiko. Zajímavostí je, že nejen v Čechách, ale i v jiných státech se pije jinak, než v zemi, z které pochází. „Od mexického obchodního partnera, od kterého jsme získali povolení užít 100% tequilu do našeho TEQUILA CREAMU, jsme se dozvěděli, že Tequila se v Mexiku v žádném případě nepije s citronem, jak jsme tomu zvyklí u nás. Mexičané pijí Tequilu samotnou, popřípadě se solí. To proto, že je v tamějších podnebných podmínkách takové teplo, že používají sůl k alkoholu, aby solí zamezili odvodňování těla. Nemluvě o rituálu s pomerančem. Tím jsme Mexičany doslova vyvedli z míry,“ sdělil své poznatky ze světa Leopold Binko.

Dalšími oblíbenými lihovinami jsou tradiční moravské pálenky. Slivovice, calvados anebo hruškovice se dostaly ve velkém na pulty barů i obchodů a lidé si je pálí i podomácku. „Ke tvrzení, že domácí pálenky jsou kvalitnější než kupované, bych byl rezervovaný,“ řekl Leopold Binko. V „černých“ palírnách jsou postupy sice mile domácké, ale nebezpečí, že v lihovině budou po vypálení přítomny rakovinotvorné látky, je vysoce pravděpodobné. „Je to způsobeno zejména kvašením základní suroviny v umělohmotných nádobách, nepřesnými chemickými postupy a nemožností zpětné hygienické kontroly,“ upozornil Leopold Binko. Oficiální producenti ve vlastním zájmu kontrolují každou výrobní šarži a rozborují destiláty v akreditovaných laboratořích, které provádějí komplexní chemické rozbory, aby se ukázala kvalita alkoholu. Na konec je dobré vědět, že většina domácích slivovic jsou spíše směsky různého ovoce, protože výpěstků jednoho druhu není dostatek a nákup švestek by byl ve výsledku příliš nákladný, tak si domácí palírny vypomáhají tím „co dům dá.“ Nejjistější pochutnání na opravdové pravé slivovici nebo hruškovici si proto zákazník dopřeje produktem z oficiální palírny.