Zvýšit bezpečnost silničního provozu a dále sblížit podmínky hospodářské soutěže. S tímto lze samozřejmě souhlasit, problém je ale v tom, že uvedená směrnice a následně připravované české nařízení vlády byly vytvořeny "od stolu" bez znalosti situace v silniční dopravě.
Smyslem povolání řidiče je řídit vozidlo. Tomu jsou přizpůsobena a dlouhodobě osvědčena pravidla o maximálních dobách řízení a minimálních dobách odpočinku řidičů tak, aby riziko nehody bylo sníženo na minimum. Bohužel z neznámých důvodů v případě uváděné směrnice zákonodárce omezuje možnost výkonu práce řidiče-zaměstnance takovým způsobem, že řidič průměrně třetinu pracovní doby nebude moci k řízení vozidla využít. Návrh nařízení omezuje možnost i přesčasové práce více, než jak umožňuje všem ostatním kategoriím zaměstnanců zákoník práce, a nenechává ani možnost kolektivním vyjednáváním uzavřít přijatelnou domluvu mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Výsledek je potom nasnadě, zvýší se nedostatek řidičů, sníží se jejich výdělky, zvýší se však provoz na silnicích, protože místo dvou aut budou muset jet auta tři, aby zákazníci dostali stejný objem zboží.
Paradoxně ale řidiči, kteří jsou sami podnikateli v silniční dopravě, těmto omezujícím podmínkám nepodléhají. Takže dalším dopadem je vytvoření nestejných konkurenčních podmínek pro různé dopravce.
V konkurenční nevýhodě se čeští dopravci ocitnou i vůči firmám z řady evropských zemí, jejichž vlády i přes riziko soudu s Evropskou komisí výše zmíněné směrnice zatím nepromítly do své národní legislativy.

(tz)