Použití dvou technologií na výběr mýta v jednom státě bude nepochybně světovou raritou. Nejenže upadl v zapomnění slib o kompatibilitě našich stávajících palubních jednotek s ostatními evropskými systémy, ale zdá se, že v dohledné době přibude další.
Daleko závažnější je však přiznání faktu o nerentabilitě systému. Cestující využívající autobusovou dopravu již zvýšené náklady dopravců pocítili na své kůži, ty se brzy ale dotknou nás všech. Dramatické zvýšení nákladů dopravců, které mýto přináší, se totiž dříve nebo později odrazí ve všech komoditách putujících po silnici. Mýto neovlivňuje pouze dopravu zboží do obchodů, ale především výrobní procesy během nichž se suroviny, polotovary a výrobní součásti mnohokrát ocitnou na zpoplatněných komunikacích. Nejen dopravci, kterým vzrostly náklady za užívání dálnic až dvacetinásobně, ale všichni občané se tak nutně musí ptát, kam jdou jejich peníze, které měly vylepšit žalostný stav naší infrastruktury.
Představy o přechodu podstatné části dopravy na železnici jsou zcela nerealistické, což ukazují zkušenosti SRN a Rakouska, a v Česku to potvrdí nejbližší budoucnost. Má-li tedy náměstek Hodač pravdu a plánované roční výnosy 10 miliard korunč do naší infrastruktury se smrskly na nulu, měla by bývalá vláda a především exministr Šimonovský přijmout veškerou odpovědnost za své chybné rozhodnutí a současná (a budoucí) vláda učinit okamžité kroky k nápravě.
(tz)
Mýtné u nás - světová rarita
